DIVOKÁ KOČKA BENGÁLSKÁ - Prionailurus bengalensis
Pramáti dnešní domestikované bengálské kočky je:
DIVOKÁ KOČKA BENGÁLSKÁ - Prionailurus bengalensis
Malá divoká kočka, která má nejširší geografické rozložení. Žije v lesních oblastech po celé Indonésii, Filipínách, Borneu, Malajsii, Thajsku, Laosu, Kambodži, Číně a Tchaj-wanu. Nachází se také v Koreji, Indii, Pákistánu a ruském Dálném východě.
Její rozsah biotopů je různorodý, od deštných pralesů, tropických lesů, křovin, borových lesů až po polopouště a zemědělské oblasti. Zdržuje se hlavně v blízkosti vodních zdrojů, protože dobře a ráda plave.
Divoké kočky bengálské žijí i ve výškách až do 3000 m nad mořem, ale nevyskytují se v hlubokém sněhu a většinou se také nevyskytují ve vyprahlých oblastech bez stromů a v oblastech s teplotami nad 35°C.
Prionailurus bengalensis se dělí na několik poddruhů, které se liší zbarvením, délkou těla a reprodukčními cykly. Rozdíly v délce a barvě srsti jsou podle prostředí ve kterém žijí.
U severněji žijících je srst delší a bledší - stříbřitá, většinou mají kočky v těchto oblastech i větší váhu.
V jižních oblastech je srst žlutá a kočky ze zalesněných oblastí mají srst nejtmavší.
Jejich tělo a ocas jsou pokryty rozetami stejně jako u dnešní domestikované bengálské kočky.
V průměru váží 3-7 kg . Mláďata rodí matka do dutého stromu, skalní štěrbiny nebo hnízda
I když se většinou pohybují v noci jsou občas vidět i ve dne. Nejčastěji loví obratlovce a protože jsou vynikající plavci napadají i vodní kořist. Jsou výjimeční horolezci a loví příležitostně i ptáky a netopýry.
Jejich teritorium může být od 2 do 10 km, ale nejčastěji se pohybuje od 2 do 5km.
Ve volné
přírodě se průměrně dožívají 4 let. V zajetí se mohou dožít až 20 let, pokud
nezemřou dříve např. ze stresu z dopravy.
Záměrné křížení divokých koček bengálských (Prionailurus bengalensis) s kocourem domácím začala americká genetička Jean Sugden Mill už v padesátých letech minulého století
Cílem byla kočka divokého vzhledu s milou, přítulnou temperamentní povahou. Doufala, že se tím sníží obchodování s kožešinou, když budou mít doma lidé mazlíčka se vzhledem divoké kočky.
Křížení se jí v 80.letech povedlo dovést k úspěšnému cíli - vznikl "malý domestikovaný leopard" - dnešní domestikovaná bengálská kočka.
Divoká kočka bengálská je bohužel i nadále lovena pro kůži, jídlo a jako domácí zvířata. Její kožešina a maso jsou populární především v Číně a Japonsku.
A to přesto, že je i užitečná pro lidi. protože je výborným lovcem malých obratlovců ve venkovských a zemědělských oblastech. Zároveň je ale bohužel považována za škůdce, protože loví i drůbež.
Kromě člověka je jejím přirozeným nepřítelem levhart.
Další křížení divokých koček bengálských bylo se siamskými, americkými krátkosrstými a egyptskými mau kocoury.
DNEŠNÍ DOMESTIKOVANÁ BENGÁLSKÁ KOČKA
Někdy se můžete setkat s mylným tvrzením, že předkem dnešní bengálské kočky je levhart. To vzniklo z anglického názvu "Leopard Cat" nebo německého " Leopardette".
S levhartem, ale kromě určité podobnosti skvrn nemá bengálka nic společného.
V Čechách se bengálská kočka poprvé objevila v roce 1994.
Bengálka má silný mateřský a lovecký pud.
Po svých divokých předcích zdědila bengálská kočka značnou odolnost proti nemocem a také lásku k vodě. Majitelé akvárií, jezírek s okrasnými rybkami, chovatelé hlodavců a ptáčků by proto měli dobře tyto živočichy před bengálkou schovat, nezapomeňte, že divoká pramáti dnešní bengálské kočky měla tyto živočichy jako hlavní chod na svém jídelníčku!
Bengálky jsou příjemným společníkem, ale připravte se na to, že díky divokým předkům je jejich lovecký instinkt a energie větší než u většiny jiných plemen koček. Obzvláště koťata jsou velmi aktivní a mohou být ve větším počtu až destruktivní.
Bengálky mají rády větší společnost lidí nebo koček, jsou velmi společenské, nesnáší klecový odchov bez možnosti kontaktu se svým člověkem. Soužití s jinými kočkami i psy je z našich vlastních zkušeností bezproblémové.
Všechny naše bengálky se rychle skamarádily s našimi bernskými salašnickými fenkami a naopak.
Nečekejte, že bengálka proleží celý den na gauči.
Bengálská kočka je velmi hravá a vydrží jí to i v dospělosti.
Bengálka potřebuje vybít svou energii: Pořiďte jí škrabadla, prolézačky, kočičí strom, hračky a pokud se jí nemůžete dostatečně věnovat, tak i kočičího kamaráda.
Kocouři bývají většinou mazlivější, kočky více nezávislé a silně vyjadřující své požadavky.
ZAJÍMAVOST: Bengálská kočka kromě běžného mňoukání, vydává i chraplavý zvuk hodný šelmy a při větším loveckém rozrušení i zvuk podobný vyštěknutí, obzvláště číhá-li na nějakého opeřence..
HMOTNOST: 4-7kg
VZHLED:
Hlava: má tvar klínu se zaoblenými konturami, je delší než širší, v poměru k tělu je menší, ale ne extrémně, oblá s divokým vzhledem, z profilu mírně klenuté čelo, čenich plný a široký, dospělí kocouři mají výrazné tváře
Uši: střední až malé, posazené daleko od sebe, se zaoblenými boltci, z profilu lehce nakloněné dopředu, bez štětinek
Oči: oválné, lehce mandlového tvaru, velké, ale ne vykulené, tmavě orámované
Krk: silný, svalnatý, dlouhý - proporcionálně k tělu
Tělo: pružné, výrazně svalnaté, hlavně u kocourů
Kostra: robusní
Nohy: svalnaté, nikdy jemné, zadní delší než přední, tlapky velké a kulaté
Ocas: silný, středně dlouhý, zakončení černé a zaoblené
Srst: hustá a hedvábná s leopardím zbarvením
Žádoucí znak na srsti je tzv. glitter - zlatavý odlesk srsti
Vrchol šlechtění jsou rozetové kočky - rozeta - otevřená dvoubarevná skvrna se zřetelným kontrastním okrajem